Byly to krásné závody... fantastické počasí, děti zářily, užívaly si společnosti kamarádů a radosti z pohybu, a k tomu po celou dobu běhaly a skákaly ve šlépějích Emila Zátopka. Třetí kolo se totiž odehrávalo na stadionu v Houštce, vybudovaném v roce 1950. A od roku 1951 zde padlo 32 světových rekordů, z nichž 14 patří právě Emilu Zátopkovi. Pravda, naši atleti již neběhali po škváře, ale po moderním umělém polytanovém povrchu na oválu 400 m se šesti drahami po obvodu.

Postavili jsme opět 3 plnohodnotná družstva, byť nám v pátek odpadli tři atleti kvůli zdravotním problémům (ach ty školy v přírodě... :) 

Opět byli v týmu atleti zkušení, kteří se v konkurenci rozhodně neztratili, pár volných míst jsme nabídli mladším ročníkům, jež si takovéto závody vyzkoušely zcela poprvé. Věřím, že je tento zážitek posunul o pěkný kus dál.

Po nám důvěrně známých disciplínách sprint 50m, hod krikeťákem a dálce se na závěr se běžela štafeta 8x 100 m. Štafeta je vždy adrenalin, a to nejen pro závodníky, ale i pro trenéry, kteří musí během chvilky rozestavit děti na neznámém stadionu a vysvětlit jim, kdo běží v dráze, kdo a kde sbíhá a těm mladším i to, komu předat kolík a že to zvládnou. Ten, kdo zrovna není na oválu, fandí z plných plic.

Jako třešinku na dortu ke krásným zářitkům bereme to, že se naše Áčko vyhouplo z 6. místa na místo 5..

Atletice zdar, KPD zvlášť!

Eva